Po dvou letech, co jsem se svou přítelkyní, jsem konečně měl příležitost poznat její rodiče. Jestli se ptáte proč až po dvou letech tak vězte, že v Koreji je zvykem, že se partner poprvé s rodiči své nastávající setkává, když jde žádat o její ruku. Proto je pochopitelné jaké pozdvižení oznámení, že by mě chtěla přítelkyně své rodině představit, přineslo. Situace se trochu zklidnila až když jim vysvětlila, že svatbu zatím neplánujeme. Nakonec byla naplánována trasa Soul –> Kwangdžu –> Kohung (고흥).

mapa-babicka

V pátek po škole jsme vyrazili autobusem ze Soulu do Kwangdžu, kde bydlí její rodiče. Cesta trvala asi tři a půl hodiny, ale aspoň se nám podařilo po delší době vypadnout z deštivého počasí na severu. Kwangdžu je pěti miliónové město na jihu Korejského poloostrova. Po příjezdu jsme počkali na mámu, než se vrátí z práce. Chvilku trvalo než si na mě zvykla, protože s cizincem mluvila poprvé v životě. Doma ani dlouho nepobyla a hned musela zase do práce. Dříve učila mateřský jazyk, ale nedávno si otevřela Buy the way obchůdek, tak má teď hodně starostí. Asi proto se také vrátila domů až ve čtyři hodiny ráno.

IMG_0192

Obr.: Doma v Kwangdžu

Ráno jsme posnídali až kolem oběda a potom následovala malá brigáda v obchodě. Utřít stůl, naskládat do regálů vyprodané zboží a posunout chlazené nápoje v lednici. Aspoň už vím, jak to v takovém krámu chodí. Potom jsme vyrazili směr region Kohung, kde bydlí babička a vedle na ostrově pracuje tatínek. Paní byla ráno dost unavená a v půlce cesty po kličkování na silnici jsme usoudili, že bude lepší když budu řídit já. V Koreji jsem sice ještě neřídil a už vůbec ne auto s automatickou převodovkou, ale dva pedály přece nemůžou být horší než tři.

IMG_0213

Obr.: Po cestě jsme projeli rodištěm bojovníka za osvobození od japonské okupace Philipa Jaihsona (서재필).

Po dvou hodinách jsme v pořádku dorazili k babičce až na samý jih poloostrova. Je to tam kouzelné. Vesnice připomíná skanzen, za domem je bambusový les a na zahradě kadibudka. Vedle domu hospodářské budovy a stáj pro krávu. Dříve babička dělala na poli, dnes už je stará, tak si jen povídá se sousedkami. Místo lednice chladící jeskyně, topeniště pro podlahové vytápění (온돌) a dřevěná předsíň (마루), kde se sedí v létě kvůli horku. Všude rostou fíky a palmy a moře je nadohled.

IMG_0218

Obr.: Bambusový les a k večeři výhonky bambusu

IMG_0231

Obr.: Suchá toaleta

IMG_0243

Obr.: Vedlejší opuštěný dům. Mladí lidé na vesnici nežijí a proto tu zůstávají takové krásné domy opuštěné.

IMG_0234

Obr.: Nůše (지게) na dřevo

Po příjezdu už nás celá rodina vyhlížela, ale já už jsem některé příbuzné naštěstí znal ze Soulu, takže to nebylo zase takové utrpení. Horší už to bylo s řečí, protože nás přijelo hodně z různých částí Koreje a každý má své vlastní nářečí - Pusan, Kwangdžu i Soul. Nejhorší to bylo samozřejmě s babičkou, té těžko rozumí i oni sami. Já jsem se každopádně choval slušně, kýval na všechno a usmíval se. Od babičky jsem dostal poučení, že mám na sebe dávat pozor abych byl zdravý, mám se ke Kristýně chovat slušně a určitě mám zplodit syna. Babička měla tři a je na to velmi hrdá. Když začala hostina, musel jsem se přede všemi představit a potom se mě každý zeptal na nějakou otázku. Nejlépe jsem si vedl, když se mě zeptali na sourozence a protože jsem prvorozený syn stejně jako můj otec, tak jsem hned nabil na větší důležitosti. V Koreji se holt tradice mění jen pomalu.

IMG_0246

Obr.: S babičkou

IMG_0225

Obr.: Hostina na zahradě

Protože nás bylo opravdu hodně tak se polovina rodiny na noc přesunula na blízký ostrov, kde pracuje tatínek a má tam také svůj domek. Na ostrově je nemocnice, kde se dříve léčila lepra, ale dnes už tam jsou jen zdravotně handicapovaní lidé. Jako dopravu na ostrov jen před pár lety loď nahradil most. Ještě Kristýna, když chodila na základní školu, jí jezdila každý den.

IMG_0237

Ráno jsme vyrazili na koupání. Já jsem se moc těšil, protože moře je mi pořád vzácné a tady na jihu sice není extra čisté, ale jsou tu krásné lastury, voda je teploučká a v dálce jsou vidět ostrovy. A tady jsem se opět stal hrdinou dne. Aby taky ne, když jsem byl široko daleko jediný kdo umí plavat. Byl jsem rovnou pasován na sportovního plavce.

IMG_0258

Komentáře